Životopis kapely

Stejně tak, jako vznikla planeta v jedné nedaleké galaxii, začala se asi před třinácti lety formovat kapela REGGAY. Tento proces však , na rozdíl od planetárního vývoje, probíhal pouze v mysli jednoho z jejích budoucích členů (leda že by to byl JAH). Toto je jediný rozdíl mezi zmiňovanou planetou a kapelou Reggay. Veškeré další znaky vývoje jsou velmi podobné. V té dávné prvopočáteční době bylo slovo reggae absolutně neznámou záležitostí. Občas se objevovaly matoucí skutečnosti, jak tento styl zní a taky to, že zakladatelem je Jiří Krampol se singlem Královské regé. Prozření kapelníka Fila však na sebe nenechalo dlouho čekat, jelikož jeho sestra pobývala ve Velké Británii u Jamajské rodiny Coxových a odtud dovezla několik CD nosičů popsaných slovy " Bob Marley". Vliv vibrací, které se nesly z té točící se placky, Fila absolutně uchvátil. Do té doby se na planetě povalovaly pouze haldy kamení a stejně tak se prostorem nesl převážně rock, pop a komunistické shity. Nyní však začalo něco klíčit. Začaly se objevovat barvy jako je červená, zelená, žlutá ... Pokusů o zhmotnění kapely nebylo rozhodně málo. Byla to cesta plná zajímavých zkušeností a lidí.

Málokterý muzikant se ve městě Zlín, jež je obdobou Jamajského Trench townu, dokázal vyhnout pokusům o založení kapely Reggay. Slavný jazzový aranžér a skladatel Karel Ptáček toho nebyl vyjímkou. S geniálním bicmenem "Pichoňem"(přezdívku získal protože se ve velmi raném věku líbal s ženou) měla kapela našlápnuto k tíženému cíli. Kapela ve složení Karel Ptáček, Petr Veselý, Kateřina Sulovská, Pichoň a Fil zhudebňující básně pana Žáčka, vyznívala velmi netradičně, což bylo zárukou úspěchu. Avšak neschopnost dohrát jedinou skladbu bez přerušení až do konce, byla nemalou překážkou a tato formace se rozpadá.

Další etapy pokusů o trvalejší složení se zúčastnili Bronislav Neradil a Petr Hanuš. Bicí opět Pichoň, klávesy Petr Veselý, perkuse a zpěv Fil. Geniální kytara, basa a vokály potomků věhlasné kapely Šufunky gang táhly Reggay spíše k popovějšímu vzhledu reggae. To Však vzhledem ke kvalitě hudby nebylo zas tak velkou překážkou. Větším problémem byla časová indispozice basáka, což opět vedlo ke rozpadu tohoto složení.

V průběhu předchozí etapy se začíná objevovat nový basák Vladislav Doležel. Nastupuje i nový bicman, který Filovi špatně rozumněl při telefonickém kontaktu a vlivem špatného signálu pochopil, že kapela má hrát punk. Bubeník z nedaleké vesnice Bohuslavice měl také zvláštní způsob vytrvalostního tréninku, který trval až osm hodin a deset piv. Pro Bamboo klub, kde kapela zkoušela, byl velkým přínosem avšak pro Reggay nikoli.

Pomalu se blížíme do finále a začínají se objevovat jména jako Roman Halašta a Petr Halašta. Geniální zvukař se svým neomylným sluchem dodává svým kytarovým výkonem hudbě další rozměr, bicí šlapou jako hodinky nebo spíš hodinky šlapou jako bicí. S kytaristou Romanem se opět z důvodu nedostatku času můžeme rozloučit. S vynikajicím bicmanem, který umí ovlivnit čas , nikoli. To Dává základ k současnému složení kapely Reggay. Nesmím však zapomenout na krátkou , leč intenzivní účast kytaristy, zpěváka a písničkáře Martina Wicherka. Tento vzácný člověk, ezoterik, mistr meditace, se svými gejzíry a famozním hlasem Jamese Blunta, kapelu naprosto ochromil, tudíž kapela Reggay vůbec nemohla zkoušet. Na krátkou dobu odchází také basák Laďa z důvodu snahy se naučit tančit Salsu.

Odchod mistra Wicherka vysřídal příchod nového kytaristy Petra Ševčíka. Jeho disciplinovanost a geniální sólíčka byla jasným znamením k uzavření kapitoly o vývoji formování kapely Reggay. Laďa se svou basou se vrací, bicí Petra Halašty šlapou dál, klapky Petra Veselého pumpují od prvopočátku stále až do současnosti, nová kytara Petra Ševčíka zní a zní. Perkuse Fila už sice nezní, ovšem jeho neuvěřitelný hlas se nese prostorem stále dál. Toto je současné složení kapely Reggay.

Planeta je porostlá vegetací, všude pobíhá spousta zvěře a napříč fyzikálnímy zákony se z planety stává hvězda, stejně tak jako z kapely Reggay.

Odchod bubeníka Petra Halašty a prázdnota po jeho nepřítomnosti umožnila zapadnutí dalšího dílku do skládanky zvané Reggay. Z Manchesteru dorazil bratr už dříve zmiňovaného bubeníka "Pichoňa" a to Roman Gerža. S kapelou také koncertuje zpěvačka Alenka.

Kapela získává sílu v podobě dvou set decibel v zádech. Avšak stejně jako gepard, i autor oněch decibel Roman, se brzy vysílil. 

Ne jako sup, spíše jako půda nové planety živené těly předků, se projevil nový bubeník Ondra Řehůřek z Beverly Hills Zlína. Oddanost ke starodávné tradici bicmenů jeho rodu jej vede do dnešních dní spolu s formací z předchozích dekád... Krátce po příchodu Ondry z Beverly Hills opouští kapelu zpěvačka Alenka.

Vše šlape jako dobře namazaný stroj, nebo nahulený rastaman. Kapela stále koncertuje. Mr. Rossini mezitím mizí v oblacích nevšedních zážitků v širém světě. Během jeho nepřítomnosti kapela střídá zpěvačky jako na běžícím páse a snaží se víc a víc usadit do své nové podoby. V kapele se mezitím vystřídají vlnky blues a country v podobě zpěvačky Jany a následně emoce Abby a s nimi Martina Bárta. Mr. Rossini se vrací a kapela zažívá jisté obrození. Zpěvačky se opět střídají, nachvíli dokonce velmi talentovaná Eliška. Tempo kapely především kolem svátků Vánočních však nezvládá a ztrácí se v prázdnotě.

Nastává 1. bod zlomu. Na polích a pastvinách někde mezi Fryštákem a Kašavou je spatřen odlesk něčeho zvláštního. Za tónu dechovky přichází nejmladší členka v historii. Společně se svým nástrojem ohromuje nejen Petra Ševčíka ale i celou kapelu. Maruška a její trombón rezonují v uších členů a také diváků u stage. Mr. Rossini Rezonuje s ní. Takto se kapela ustálí až do dalšího bodu zlomu.

Nastává 2. bod zlomu. Tentokrát ale pro celou kapelu, ne jen Petra Ševčíka. Na obzoru se zjeví přicházejíc z hlubokých temných Rumunských lesů protkaných krví upírů ta, jejíž zpěv jen tak nezapomenete. Na scénu přichází nová vokální pěvkyně Ada Ioana Barbu. Kapela v ten moment jakoby ožije.

Opět se nemilosrdně točí koncertní štace. Jediným vysíleným členem se po chvíli stává Ládíček společně se svou baskytarou. Kapela chtíc nechtíc hledá nový bublající motor pro svou rytmiku, kterou stále víc a víc v houpavém rytmu reggae pumpuje právě bicmen Ondra.

Útěchu se na krátký okamžik podaří nalézt u dvorního kaskadéra Kosmana. Ten však pod tíhou slávy neodcestuje s kapelou do Itálie na osudový koncert v Turíně. Společně s ním se vytrácí někdejší sláva Marušky. Pomalu, ale jistě. Maruška mizí zpět v Kašavských polích.

Jako blesk z čistého nebe, nebo spíše jako černé světlo na konci tunelu se na postu baskytary objevuje Jakub Ticháček. Nekompromisní rytmický základ spojený s oddaností k hudbě, který sahá v rodokmenu jeho rodiny až k dávným předkům tak doplňuje již velmi houpavý groove bicích a Ondra tak nalézá nový rozměr dosud nepoznaný. Rytmika tepe, kytara seká, klapky pumpují, zpěvy vévodí.

Koncerty, studio, koncerty. Rytmy reggae a pozitivní vibrace procházejí všemi členy. Tempo a energie vytvořená touto sestavou však po čase přináší hořkost společně s temnotou. Nastává apokalypsa. Jakub a Petr Ševčík nezvládají tíhu osudu, nechají se pohltit a z kapely odcházejí.

Nastává období nového zrodu, který se bohužel nekoná. Noví členové Pepa a TomM bohužel neuchopí taktovku za správný konec. Stejně tak, jak toto období přišlo, tak i mizí.

Z propasti rockové a country scény kapelu zachraňuje navrátivší kytarista Petr Ševčík. Uvědomění jej posouvá opět do popředí.

Rytmika však zažívá hořké zklamání, Jakub se stále nevrací. Jediný kdo může zachránit ustrnutí je opět a zase náš dvorní kaskadér Kosman. Pár zkoušek a vše je jako dřív. Rytmika tepe, kytara seká, klapky pumpují, zpěvy vévodí.

Stále dobýváme svět a každou stage, která znamená slávu.

Kapela nyní účinkuje všude, kde se dá. Doma i v zahraničí. Existuje však ono místo a to je pouze jedno na světě... Bamboo klub.

Za svou existenci kapela vděčí hlavně Veronice Cox a úsilí všech členů.